Básničky
A/ POVINNÉ
CO JSI MĚ OPUSTIL
Čang Čiu-ling
( ze sbírky Zpěvy staré Číny)
Co jsi mě opustil, Co jsi mě opustil,
sama jsme zůstala, vadnout jsem začala,
samotna musím tu po světě chodím jak
žít; stín;
ruka má marně jsem jako úplněk,
rozplést se chystala co noc je ze mne,
zmotanou klubka milý můj,
nit. míň.
____________________________________________________________________________
BRYČKA ŽIVOTA
Alexandr Sergejevič Puškin
Ač bryčka těžký náklad mívá, V poledne už je po kuráži
docela lehce veze nás, a cesta příkrou zdává se,
na kozlíku se pousmívá vůz kodrcá a sem tam vráží,
obratný vozka, šedý čas. voláme: Zvolna, mamlase!
Vsedneme do ní za svítání A bryčka letí víc a více.
a hned nás jízda rozohní, Je večer, zvykli jsme si tam,
jsme odvážní až pánbůh brání, na nocleh jedem dřímajíce -
voláme: práskej do koní! a čas už koně žene sám.
_________________________________________________________________________________
MÁJ
Karel Hynek Mácha
Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křoví stinných
šumělo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam, co slzy lásky.
_________________________________________________________________________
DEMOKRATSKÝ
Karel Havlíček Borovský
(epigram)
Nechoď, Vašku, s pány na led,
mnohý případ máme,
že pán sklouzne a sedlák si
za něj nohu zláme.
_____________________________________________________________________________
VZHŮRU JIŽ HLAVU, NÁRODE
Jan Neruda
(ze sbírky Písně kosmické)
Vzhůru již hlavu, národe, Troufám, že při té myšlénce
k nebi své zdvihni oči! srdce ti povyskočí -
Viz: jsou tam i malé hvězdičky, nuž - buďme tou malou hvězdičkou,
kol nichž se velké točí! kol níž se velké točí!
Toť prostě tím: ty maličké Jde to, ach jde! Jen každý hleď
z jadrného jsou fládru, k vlastnímu dobře jádru:
ale ty velké a poslušné bude-li každý z nás z křemene,
jen z plynových jsou hadrů. je celý národ z kvádrů!
Vysvětlivka: fládr - je pevné dřevo
___________________________________________________________________________________
B/ DOBROVOLNÉ
Máj
Karel Hynek Mácha
(takto se odsouzený loučí se světem:)
Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
lehounký větřík s nimi hraje
a vysoko v daleké kraje,
bílé obláčky dálným nebem plynou
a smutný vězeň takto mluví k nim:
____________________________________
Vy, jenž dalekosáhlým během svým,
co ramenem tajemným břehy objímáte,
vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,
vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,
v tiché se slzy celí rozplýváte,
vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy vy plynete u dlouhém dálném běhu,
i tam, kde svého naleznete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou!
(5 bodů)
________________________________________________________________
CYRANO Z BERGERACU /siráno z beržeraku/
Edmond Rostand
(psáno formou villonské balady - má 4 sloky, na konci každé sloky je refrén a poslední sloka má vždy jen polovinu veršů slok předchozích)
Svůj širák odhazuji v dáli V ohni mých ran se rýmy kalí,
a s grácií. Tam leží on. aby se chvěly jako zvon.
Odkládám svůj plášť opršalý Proč vaše tváře zesinaly?
sepnutý párem zašlých spon Připomněl vám zvon – slovo skon?
a tasím kord. Jen žádný shon, Dbát na bonton, pan Seladón,
hned v úvodu boj nerozhodnu, Plynul mu poklidně den po dnu,
pointa je mi nad zákon. však nos je nos a slon je slon,
Na konci poslání vás bodnu! na konci poslání vás bodnu.
Račte mi sdělit, co vás kde pálí, Poslání:
ať dám své zbrani správný sklon. Teď proste boha o pardon,
Krk, kůže, žebra, ledví, svaly? ocitáte se v bezvýchodnu?!
Napíchnu vás jak makarón. Střeh, výpad, kvarta … to je hon!
Můj kord by s chutí změnil tón, Na konci poslání vás bodnu!
leč po dobrém se s ním nedohodnu,
ať chvilku počká, fanfarón,
na konci poslání vás bodnu!
(7 bodů)
PÍSEŃ O KAMARÁDOVI
Vladimír Vysockij
Když stane se, že kamarád
zaváhal nebo zklamal snad,
a ty bys prostě věděl rád,
zda ještě můžeš na něj dát -
vezmi ho do hor, uvidíš!
Nechystej mu tam žádnou lest,
jenom si zkuste skály zlézt,
ať víš, s kým máš tu čest.
Možná, že v horách ztratí vtip,
ohrne nos a zdrhne zpět,
sotva ho spálí první led,
začne ti vyvádět -
pak je to jasné, nech ho být!
Jen ať se vrátí - vždyť to víš,
s takovými se nejde výš,
o těch se mlčí spíš.
Když ale zuby zatíná,
vzteká se, přitom šlape dál,
nezřítíš se s ním z žádných skal-
on by tě nenechal.
Až k vrcholům se bude drát, až tam tě bude podpírat.
Pak vedle něho pevně stůj
a vždy mu důvěřuj.
(6 bodů)