Skladba 2. pololetí
5.6. Téma: věta jednoduchá a souvětí uč. str. 128
1) Věta jednoduchá – obsahuje 1 přísudek, 1 základní skladební dvojici
Př. Včera jsme se vrátili pozdě večer domů.
2) Souvětí – vzniká spojením 2 a více vět – obsahuje 2 a více přísudků, 2 a více zákl. skl. dvojic
Př. Dostal jsem k Vánocům nové lyže, o kterých jsem dlouho snil.
Věty v souvětí bývají odděleny čárkou nebo spojovacím výrazem.
Věty bývají v souvětí připojeny spojovacími výrazy, které stojí:
1) uprostřed (mezi větami)
Př. Včera dopoledne pršelo, ale odpoledne už bylo hezky.
2) na začátku souvětí
Př. Jakmile se objevil ve třídě, spolužáci se rozesmáli.
3) spojovací výraz (spojka) může stát uprostřed nebo na konci 2. věty
Př. Nekoupila si nové boty, neměla totiž peníze.
Spojovací výrazy: 1) SOUŘADICÍ – připojují větu hlavní (H)
( a, i, ani, nebo, ale, avšak, však, dokonce, ba i, buď – nebo,
sice – ale, neboť, vždyť, totiž, a proto, a tedy, a tudíž, a tak,
proto, tedy, tudíž, tak, čárka)
2) PODŘADICÍ – připojují větu vedlejší (V)
(že, protože, když, jakmile, přestože, třebaže, ač, ačkoli, jestli,
jestliže, poněvadž, kdo, co , jaký, který, čí, jenž, kde, kam, aby,
kdyby…)
ÚKOL: Urči ve větách základní skladební dvojice (přísudky), urči počet vět (zda se jedná o větu jednoduchou nebo souvětí), do souvětí doplň čárky, zakroužkuj spojovací výrazy a nakresli graf souvětí:
1) Jeden chalupník byl velice chudý a nevěděl jak by si pomohl k penězům.
2) Čert mu nedal dobře dělat šel a na zámku ukradl pokladnici se všemi penězi.
3) V noci si ji přinesl domů.
4) Aby mu na ni nikdo nepřišel vyndal práh a položil ji pod něj.
5) Žena probuzená tím hlukem se na něho díval z postele.
6) Ptala se ho kdo mu dal tolik peněz.
7) On věděl že je hloupá a tak jí neřekl že je ukradl.
8) Jen jí pošeptal že nejsou jeho a proto je zakopává pro strýce Příhodu.
ÚKOL č.2: Spoj věty jednoduché v souvětí, použij vhodný spojovací výraz:
__________________________________________________________________________________________
17.4. Téma: Přívlastek shodný učebnice str. 125
- má zkratku PKS
- je to rozvíjející větný člen
- určuje vlastnost podstatného jména
- bývá vyjádřen těmito slovními druhy:
1) přídavnými jmény (dobrý, hezký, barevný, čisté, slušní, Honzův, babiččin ..)
2) zájmeny (moje, váš, nějaký, ničí, žádný, tento, onen...)
3) číslovkami ( jedno, druhé, stý, několikátý, patery)
- na přívlastek se ptáme otázkami:
jaký? jaká? jaké? jací?
který?
čí?
kolik? kolikátý? kolikery? kolikanásobný?
- shoduje se s podstatným jménem v rodě, čísle a pádě
Př. dobrý dort, dobrá jahoda, dobří lidé
- stojí před podstatným jménem
cv. 1 /str. 126
_________________________________________________________________________________________
27.3. Téma: Určování větných členů ve větě jednoduché a v souvětí
Úkoly: 1) Ve větách urči základní skladební dvojice (podmět a přísudek), doplň čárku do souvětí a zakroužkuj
spojovací výraz
2) Z vět vypiš příslovečná určení – místa, času, způsobu a předměty (urči jejich pád)
___________________________________________________________________________________________
1) Pavel přijel před hodinou z Moravy protože tam jezdí navštěvovat babičku a dědu.
PUM PUČ PUZ PT (pád)
2) Teta si včera na trhu koupila sazenice a proto celý týden usilovně pracovala na zahradě ona totiž tuto práci
miluje.
PUM PUČ PUZ PT(pád)
3) Petra se na sluníčku vždycky opaluje dohněda neboť chce vypadat jako modelka.
PUM PUČ PUZ PT(pád)
4) Po nemoci se cítil dobře ale lékař mu nařídil aby se ještě čtrnáct dní šetřil.
PUM PUČ PUZ PT(pád)
5) Báječně jsme strávili měsíc u moře poněvadž nás hostili přátelé se kterými jsme se seznámili vloni v Itálii.
PUM PUČ PUZ PT(pád)
6) Martin, Eva a Tereza se vypravili do hor kde každý den podnikali túry aby si vylepšili kondici.
PUM PUČ PUZ PT(pád)
20. a 22. 3. Téma: Určování větných členů ve větě jednoduché a v souvětí
Úkoly: 1) Ve větách urči základní skladební dvojice (podmět a přísudek), doplň čárku do souvětí a zakroužkuj
spojovací výraz
2) Z vět vypiš příslovečná určení – místa, času, způsobu a předměty (urči jejich pád)
___________________________________________________________________________________________
1) Při odbíjené srazil Pavel nechtěně spoluhráče na zem.
PUM PUČ PUZ PT (pád)
2) Na návštěvě se chovej způsobně abychom se potom za tebe nestyděli.
PUM PUČ PUZ PT(pád)
3) Když byla Eva nedávno nemocná vzpomněla si že si půjčila od Heleny sešity které jí ještě nevrátila.
PUM PUČ PUZ PT(pád)
4) Můj bratr včera slavnostně promoval na lékařské fakultě a proto od příštího týdne nastoupí do nemocnice kde
začne jeho praxe.
PUM PUČ PUZ PT(pád)
5) V pohádce se píše o Jeníčkovi a Mařence kteří v lese sbírali maliny a jahody a potom v noci zabloudili k
perníkové chaloupce.
PUM PUČ PUZ PT(pád)
6) Moje kamarádka se nikdy nestane zdravotní sestrou protože nerada vidí krev.
PUM PUČ PUZ PT(pád)
7) Zítra budeme mít trénink od čtyř do šesti a v sobotu pojedeme brzy ráno z Prahy do Plzně kde odehrajeme zápas.
PUM PUČ PUZ PT(pád)
8) Hana se rychle a správně naučila nazpaměť dlouhou básničku a tak oprávněně dostala jedničku.
PUM PUČ PUZ PT(pád)
13.3. Téma: Příslovečné určení způsobu (učebnice str. 123 -124) pravidlo a cvičení
________________________________________________________________________________________________________________
6.3. Téma: Příslovečné určení času )učebnice str. 122-123
cv. 3/str. 123 - vypracovat do sešitu
30.1. Téma: Příslovečné určení (učebnice str. 120)
______________________________________________________________________________________________________________
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ
- je rozvíjející větný člen
- říká nám kde, kdy a jak (jakým způsobem) se něco děje, z toho vyplývá že rozlišujeme:
1) příslovečné určení místa (PUM) - ptáme se: kde? kam? odkud? kudy?
2) příslovečné určení času (PUČ) - ptáme se: kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? jak často? v kolik hodin? odkdy dokdy?
3) příslovečné určení způsobu (PUZ)- ptáme se: jak? jakým způsobem?
- bývá vyjádřeno:
1) příslovcem (6) - (dlouho, vesele, odpoledne, dnes, tady, už....)
2) předložkou s podstatným jménem (7+1) - (v úterý, na louce, v lese....)
3) předložkou se zájmenem (7+3) - (u nás, vedle něho...)
4) podstatným jménem (1) - (ulicí, lesem...)
5) předložkou s číslovkou (7+4) - (od dvou do tří)
cv. 1,2/ str. 122